Leden 2013

Imaginárium Dr. Parnasse (The Imaginarium of Doctor Parnassus)

28. ledna 2013 v 19:44 | Zbyněk Slívka |  I
Terry Gilliam je režisérská ikona a jeden z mých tolik milovaných Pythonů. Režisér s opakovaně uchvacující představivostí a především schopností převést své myšlenky bez nutnosti vysokého rozpočtu na filmové plátno. Imaginárium navazuje na řadu jeho kouzelných děl z minulosti právě originálním prolnutím reality a světa "za zrcadlem". I když už Terrymu zdaleka není dvacet, pořád neztrácí ani špetku ze svého režijně-iluzionistického know how, což má jistě pozitivní dopad v obsazení, které kombinuje elitu střední generace s velikánem typu Christophera Plummera. Pokud chcete vybočit ze sledování nekonečné řady konzumních blábolů, dejte šanci Terrymu a jeho nekonvenčnímu, zato působivému filmovému zážitku. 80%


Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford)

28. ledna 2013 v 19:38 | Zbyněk Slívka |  Z
Právě mám za sebou 160 minut geníální filmové podívané. Téměř nemůžu popadnout dech. Andrew Dominik natočil evidentně přesně to, co chtěl. Ani o minutu více, ani o minutu méně. Legenda Jesseho Jamese je zpracována uhrančivě poetickým způsobem, kdy opravdu každé filmové políčko je doslova dechberoucí. Deakensova kamera pomaloučku vykresluje jednotlivé emoce a pohnutky všech postav a jde ruku v ruce s příběhem zbabělé Fordovy zrady. Depresivní a v jednotlivých motivech silný hudební doprovod z pera Nicka Cavea navíc ještě dovršuje onu neprostupnou atmosféru, která je zde zkrátka všeobjímající. Pověstný a chladnokrevný cejch majstrštyku filmu s definitivní platností přisuzují herci, kde Dominik sáhl po jistotě jménem Brad Pitt (jeho charismatická aura nepotřebuje slov) a na první pohled nevýrazném a mumlajícím Casey Affleckovi (zasloužená nominace na Oscara). Kdo by kdy čekal od westernu tak oduševnělý zážitek. 100%


Bídníci (Les Misérables)

28. ledna 2013 v 19:33 | Zbyněk Slívka |  B
Hned úvodní spektakulární průlet mezi stěžni s mělčinou zápasících lodí, který je zakončen detailem na fyzickou dřinu absorbující tvář Jeana Valjeana respektive Hugh Jackmana dává tušit, že Tom Hopper nezůstane ve svém zpracování zdrženlivě komorní jak někteří předpokládali. Výprava a technická stránka obecně jsou vskutku velkolepé. Snímek odsýpá od první minuty v rytmu atraktivního příběhu a samozřejmě nádherných melodií a zde musím vrazit klín, který mé hodnocení okrádá o čistou desinu. Volba kompletně odzpívaných dialogů není šťastná a řadě situací ubírá na potřebné dramatičnosti. Stěžejní písně jsou ovšem zvládnuty s takovou bravurou, že jsem opravdu nevěřil svým uším, co dokáže hrdlo pověstného "hrubiána" Russella Crowea. Jeho scény s Hughem doslova magnetizují divákovu pozornost a oba film vší silou táhnou. Z něžného pohlaví musím vyzdvihnout křehkou Anne Hathaway, která od Deníku princezny ušla herecký maratón zakončený zaslouženou Oscarovou nominací. Tom Hopper odvedl výbornou práci, a přestože poslední třetina možná i díky absenci Crowea mírně ztrácí tempo, potvrdil svou tvůrčí osobitost a velký potenciál pro další projekty. 85% P.S. Song One Day More je svým provedením mým osobním vrcholem Bídníků.


Svůdná krása (Stealing Beauty)

28. ledna 2013 v 19:22 | Zbyněk Slívka |  S
Bernardo Bertolucci a jeho Svůdná Krása dopřejí divákovi poetický výlet na slunný italský venkov, který svou uvolněnou a se současným uspěchaným životem téměř neslučitelnou atmosférou příjemně pohladí (podobně jako kupříkladu Ridleyho Dobrý Ročník), přestože se v něm nic zásadního neřeší. Bernardo opět prokázal cit lovce talentovaných mladých hereček a svůdná kráska v rozkvětu Liv Tyler splácí Bertollucimu důvěru svým přirozeně magnetickým projevem, ve kterém se přes její rockový původ mísí půvabná míra elegance a dráždivé nevinnosti. Mezinárodně pestré a kvalitní obsazení i menších roliček zaslouží pochvalu a podporuje tezi, že umělecké charisma a pověst některých režisérů svedou zázraky. 70%


Králova řeč (The King's Speech)

28. ledna 2013 v 19:18 | Zbyněk Slívka |  K
Oslnivý Hooperův debut, který dominuje především na poli obrazovém, kdy kamera snímá jedním slovem perfektního Firtha a Rushe v promyšlených kompozicích, které dodávájí Hooperovu vypravěčskému stylu potřebný a neotřelý šmrnc. Musím se ovšem vrátit k hercům, protože bez nich by režisérova vize mohla splasknout stejně rychle, jako se zrodila myšlenka Královu řeč natočit. Colin Firth, bojuje s neohebnou artikulací se šlechtickou ctí, Geoffrey Rush je pravým zosobněním mentora a později přítele, nu a jestli si dovolí někdo označit Helenu Bonham Carter jako herecké křoví dvou zmíněných pánů, tak si u mě zadělává na bolestivou konfrontaci. Gradace, kterou Hooper předloží se samozřejmostí klasika ve vrcholné scéně projevu k celému národu mě nakopla do stratosféry pěti hvězdiček. 100%


Hlad (Hunger)

28. ledna 2013 v 19:13 | Zbyněk Slívka |  H

Mrazivě statická a syrová expozice v níž dominuje McQueenův minimalismus, který studené a nevraživé vězeňské atmosféře dodává punc nevlídné reality. Pokud si odmyslíme asi desetiminutový dialog Fassenbendera a Cunnighama, tak se ve filmu téměř nemluví a jmenovec prozatím slavnějšího herce vše podstatné sděluje velice působivě obrazem. McQueenovo pojetí již zcela neotřesitelně dominuje v poslední třetině snímku, kdy už jen sledujeme agónií zkroucené Fassenbenderovo tělo, které postupně opouští poslední zbytky sil. Sugestivní a nekompromisní film, který prověří odolnost nejednoho diváka. 90% P.S. Stanislavského metoda v podání Fassenbedera je za hranicí zdravého rozumu.


Nespoutaný Django (Django Unchained)

28. ledna 2013 v 19:07 | Zbyněk Slívka |  N
Už je to dvacet let, co filmový svět objevil možná nejosobitějšího režiséra své generace, Quentina Tarantina. Každý Quentinův film je vždy očekáván s rozšířenými zorničkami nejen QT komunity a jinak tomu nebylo ani u Djanga, ale k věci. QT si plní své tvůrčí sny a žánr western získává v jeho rukou a ve srovnání s produkci posledních dvaceti let (pár výjimek by se samozřejmě našlo) punc moderní kovbojky, ve které jen slepý nepozná nezaměnitelně vypálený QT cejch. Nebojím se říci, že Quentinova scenáristická šablona se nemění (a proč by sakra měla) a ani jeho režisérské schopnosti i v téměř dosažených padesáti nezaostávají za tím až nezdravě zapáleným třicátníkem, který na Sundance horlivě vysvětloval, o čem vlastně ti Reservoir Dogs jsou. Cit pro obsazení vlastnoručně napsaných postav je u Mr. Q pověstný a jeho práce s herci je na plátně opět vidět. Scény DiCapria, Waltze a Foxe jsou společně s ze řetězu puštěnou přestřelkou v závěru absolutními highlighty Djanga. K odlehčení napínavého děje, ve kterém si nemůže být žádná z postav jistá, kdy přijde o kejhák, slouží úsměvná KKK scéna. Vše ostatní je pak s jedinečným nadhledem a potřebnou dávkou krutosti podaná story, která svou originalitou válcuje zažitá klišé stejně zarputile jako DiCaprio neuhne svým nečitelným pohledem ani o milimetr. 100% P.S. End credits měly naskočit pikovteřinu po explozi Leonardova sídla, přesto zůstávám stoprocentně shovívavý :-)


Dobrodruh (Le Marginal)

28. ledna 2013 v 19:01 | Zbyněk Slívka |  D
Tak tohle už je i na mně přespříliš. Belmondovi jeho tvrďácké poldy obvykle žeru, tentokrát ovšem tvůrci přepískli zdravou míru jeho macho poldy, který si dělá doslova, co se mu zlíbí, těžce kašle na své nadřízené i na policejní pravidla, což je obvykle k prospěchu zábavy, tady zásadně proti zdravému rozumu. Jeho morální kodex rovněž nepůsobí důvěryhodně a nakonec mě uzemnil komentář prostituidního křoví, že takovýmu chlapovi by klidně dalo zadarmo. Olej do ohně mé kritiky přilévá i fakt, že řada scén působí samoúčelně, jen aby stvrdily Jean - Paulovu kaskadérskou nesmrtelnost. Absolutní korunu přechytračelého vopruzu Dobrodruhovi nasazují pseudomoudra, které Belmondo svými "nafouknutými" ústy trousí... 30%


Lolita

28. ledna 2013 v 18:58 | Zbyněk Slívka |  L
Vše leží na bedrech citovosmyslovými chutěmi zmítaného hereckého chameleóna, Jeremyho Ironse, a talentované nymfičky Dominique Swain. Pod tíhou této klišovité věty dopadá nekompromisní kritika na hlavu věčně plochého a emocionálně podvyživeného režiséra, Adriana Lynea, který se po celou svou kariéru točí v začarovaném kruhu sexuálního chtíče a smyslných vášní, přičemž svůj stín nenáročného autora vydávajícího svá díla za psychologicky výživná dramata nepřekračuje ani v případě Lolity. U podobně provokativní a dráždivé předlohy zamrzí jeho selhání dvojnásob. 40%


Sen (Bimong)

28. ledna 2013 v 18:52 | Zbyněk Slívka |  S
Moje první ochutnávka Kim Ki - Duka dopadla, řekněme, rozporuplně. V jádru zajímavá a mysteriózní story je vyprávěna pro korejské filmaře typicky prostřednictvím emocionálně nevyrovnaných postav, jejichž bizarní myšlenkové pochody Evropanově logice dávají na frak. Zásadní problém mám s faktem, že tady dostává logika a zdravý rozum obecně těžce na prdel, a protože nechci spoilerovat, nezbývá než konstatovat, že snímek přes interesantně načrtnutou osudovost sklouzne do bahna iracionální samoúčelnosti a nezachrání jej ani pro asijské filmy symbolická poetika a kvalitní Kimova režie. 60%