Mrazivě statická a syrová expozice v níž dominuje McQueenův minimalismus, který studené a nevraživé vězeňské atmosféře dodává punc nevlídné reality. Pokud si odmyslíme asi desetiminutový dialog Fassenbendera a Cunnighama, tak se ve filmu téměř nemluví a jmenovec prozatím slavnějšího herce vše podstatné sděluje velice působivě obrazem. McQueenovo pojetí již zcela neotřesitelně dominuje v poslední třetině snímku, kdy už jen sledujeme agónií zkroucené Fassenbenderovo tělo, které postupně opouští poslední zbytky sil. Sugestivní a nekompromisní film, který prověří odolnost nejednoho diváka. 90% P.S. Stanislavského metoda v podání Fassenbedera je za hranicí zdravého rozumu.