Už je to dvacet let, co filmový svět objevil možná nejosobitějšího režiséra své generace, Quentina Tarantina. Každý Quentinův film je vždy očekáván s rozšířenými zorničkami nejen QT komunity a jinak tomu nebylo ani u Djanga, ale k věci. QT si plní své tvůrčí sny a žánr western získává v jeho rukou a ve srovnání s produkci posledních dvaceti let (pár výjimek by se samozřejmě našlo) punc moderní kovbojky, ve které jen slepý nepozná nezaměnitelně vypálený QT cejch. Nebojím se říci, že Quentinova scenáristická šablona se nemění (a proč by sakra měla) a ani jeho režisérské schopnosti i v téměř dosažených padesáti nezaostávají za tím až nezdravě zapáleným třicátníkem, který na Sundance horlivě vysvětloval, o čem vlastně ti Reservoir Dogs jsou. Cit pro obsazení vlastnoručně napsaných postav je u Mr. Q pověstný a jeho práce s herci je na plátně opět vidět. Scény DiCapria, Waltze a Foxe jsou společně s ze řetězu puštěnou přestřelkou v závěru absolutními highlighty Djanga. K odlehčení napínavého děje, ve kterém si nemůže být žádná z postav jistá, kdy přijde o kejhák, slouží úsměvná KKK scéna. Vše ostatní je pak s jedinečným nadhledem a potřebnou dávkou krutosti podaná story, která svou originalitou válcuje zažitá klišé stejně zarputile jako DiCaprio neuhne svým nečitelným pohledem ani o milimetr. 100% P.S. End credits měly naskočit pikovteřinu po explozi Leonardova sídla, přesto zůstávám stoprocentně shovívavý :-)