Mám já to ale štěstí, že neproplouvám osobitými vesmíry Wese Andersona nepoznamenán a že mi jeho pojetí hořkosladkých komedií vždy vykouzlí náladičku, která si svou nakažlivostí nezadá s jedinečností a estetickou vytříbeností tohoto osobitého tvůrce. Darjeeling možná není tak hořce vtipný a bizarní jako jeho předchozí kusy, dokonalá forma (tradičně omamné skloubení kamery a hudby) a naprosto přirození herci (bráchové Wilson, Brody, Schwartzman válí) dělají z Darjeelingu nádherný emocionální zážitek po Andersonovsku. Přestože se střídají vážnější okamžiky s těmi úsměvnými, nonstop jsem cítil, jaká pohoda musela na place panovat a na plátně je tento dojem, ostatně jako ve všech Wesových filmech, vytlačen více než zřetelně. Podobné filmy jsou opravdovým balzámem na uspěchaným životem zdevastovanou duši ;-). 100%