Už úvodní scéna naznačí (Michaela Pitta byla přeci škoda), že tady se nepojede nejen podle žánrových pravidel. Všemi mastmi mazaná vypravěčská forma v pevně sevřeném režijním provedení McDonagha, který potvrdil, že V Bruggách to nebyla náhoda. Takhle žonglovat s žánrovými klišé a zároveň odvyprávět vlastní story, která svou bizarností a trefností kandiduje na scénář roku, mě nutí vyseknout hlubokou poklonu. Za fajnšmekrovským dojmem stojí i sedm geniálních hereckých psychopatů (no schválně, kteří to jsou), kteří celému tomu brutálnímu zabíjení dodávají kabátek normálnosti a McDonaghův nenucený humor je i díky nim bez výjimky funkční. McDonagh není Tarantino, nebo Ritchie, rozhodně je v ničem nekopíruje a už při druhém filmu jasně ukazuje jak osobitý rukopis od něj můžeme vždy čekat. Takže ještě jednou... originální a s nadsázkou pojatá podivnost... a tak to mám rád. 90%