Od Petera Weira jsem očekával vyrovnanější zážitek, přičemž na nejsilnějších momentech snímku nemá ani tak zásluhu Weir, jako nelítostným putováním zdecimované postavy, které se z kostrbatého úvodu prokoušou do roviny intenzivního survival dramatu, při jehož sledování nezbývá než jim fandit a trpět s nimi. Civilní a uvěřitelné výkony všech poutníků vyvažují Weirovo selhání v dramaturgické rovině, a přestože o silné emoce a zmítané lidské pudy, především ve druhé půli snímku, kdy je voda vyvažována zlatem, rozhodně není nouze, očekával jsem hutnější pojetí. Weirův fragmentovitý přístup dokáže oslovit v detailech, kdy trnete nad opuchlými končetinami Saoirse Ronan a opět si připomenete neúnavnou lidskou touhu po svobodě, nebo nenahraditelnost přátelství. Celkový dojem bohužel tříští nedostatečný divákův ponor, nepředžvýkaná první půlhodina a akademicky utnutý závěr. 70%