Kosinski má osobitý režijní styl a cit pro perfekcionistickou vizualizaci, která je pro TRONA naprosto esenciální. Jde totiž o skutečné obrazové orgie, během nichž se zejména fanoušci herní adaptace ocitají v křemíkovém nebi. Tučnou, pulzující konturu dodává Kosinskiho kybernetickému vizuálu dynamický soundtrack, který je svým elektronickým základem v absolutní symbióze s probíhající pastvou pro oči. Drobnou kaňku sice zanechá v emocích nevěrohodný CGI acting omlazeného Jeffa Bridgese aka Clua, ta ale není zásadním nedostatkem Kosinskiho debutu. Chlad nul a jedniček je i přes Kosinskiho místy začátečnicky naivní snahu neprostupný (Clu a jeho proslov armádě) a ledy nedokáže prolomit i díky projevu, alespoň pro mě, nudného nesympaťáka, Garreta Hedlunda. 80%