Fernando Meirelles, vystřelený do Hollywoodu mistrnou prvotinou, Město Bohů, přichází se svým již čtvrtým filmem, jehož název neskromně naznačuje snahu obejmout v rámci vypravěčské struktury mezilidské vazby v zeměpisném rádiusu 360 - ti stupňů. Možná by nebylo od věci srovnání s Iñárritovým Babelem, kde jsme migrovali mezi třemi zdánlivě nespojitelnými příběhy. Oba filmy zapojují do spletitého vyprávění mnoho postav odlišných národností, kultur, či náboženství. Zásadní rozdíl mezi oběma snímky je, že Meirelles na rozdíl od Iñárrita nevystaví své postavy tak zlomovým životním událostem a jednotlivé vazby jsou přímější. A přestože zde řešíme morální dilema profesionální prostitutky, nevěry a následné vyrovnání se se ztrátou partnera, či konfrontaci s právě propuštěným sexuálním delikventem, vše působí mnohem krotším dojmem. To ale rozhodně nesnižuje dramatické vyznění celku, který postupně se zapojením všech postav získává potřebnou komplexnost, až se asi muselo amerických divákům dělat špatně z toho, kolik titulků musí během filmu přelouskat, protože anglicky se tady mluví opravdu menšinově. Časově lineární mozaika lidských osudů v 360 - ti stupňovém kolotoči má své kouzlo i díky multinárodnostní sestavě herců, kteří z už tak osobitého pojetí dělají výjimečný filmový zážitek, kterému k plnému hodnocení chybí údernější koncovka, která by postavy na krev vyždímala, ale to asi nebyl záměr. 80%