Tentokrát musím začít od konce, protože geniální poslední scéna, kterou David Chase redefinoval otevřené "happy" endy na pohled první, při hlubším zamyšlení jde ovšem o neopakovatelně propracovanou tečku za celou show, kde má každý moment svůj skrytý význam a interpretace je na nás. Nejlépe to vystihl jeden panáček na youtube, takže pokud budete tápat a stanete se stejně jako já obětní vlastní neuspokojivé interpretace, necháte se rádi osvítit. Celá finální série se žene jako splašený vlak až do napínavé koncovky, ve které se stihneme na různorodě u srdce píchnuvší způsob rozloučit se všemi postavami a závěr samotný potom řekne neodvratné, aniž by vám to ihned došlo. Pokud jste Soprany doslova dýchali jako já, dojetí se neubráníte a tu jedinečnou náladu budete vstřebávat jako opaření u němých závěrečných titulků. DON´T STOP BELIEVIN´. 100%