Přestože jsem už jako malé dítě natěšený na Snyderova Muže z Oceli, je mi docela líto, že Bryan Singer nedostal šanci rozvinout svého Supermana na ploše delší než jeden film. Singer nešel cestou absolutní revoluce zpracování hlavního hrdiny, jakou čekám právě od Snydera, ale už úvodní titulky naznačí, že ctí Donnerovu klasiku a přes úchvatné obrazové zpracování zůstává maximálně věrný komiksovému storytellingu a atmosféře staré školy, zároveň ale nezapomíná na svou přidanou hodnotu, kterou je precizní psychologie postav a zatraceně nápaditá akce, která je skutečně vybroušená do posledního detailu (kulka vs oko, záchrana letadla). Rozpočet je na filmu v každém záběru vidět (nákladné triky už nejsou jen mohutné exploze a destrukce), ale rozhodně to není argument pro jeho astronomickou výši, tady nečekaně megalomanský Singer přestřelil a právě nabubřelý budget mu v konfrontaci s finálními tržbami zlomil vaz. Nicméně i tak konečně všem ukázal, co Superman dokáže, a přestože nevytáhl všechna esa z rukávu (pokračování by určitě stála za hřích), jeho citlivě namíchaný koktejl je bezkonkurenčně nejlepším Supermanovským filmem. 90%