Červenec 2013

Hulk

29. července 2013 v 18:18 | Zbyněk Slívka |  H
Unikátní a nadčasová komiksová adaptace a absolutně nespravedlivý komerční fail (film si na sebe sice vydělal, ale ne natolik, aby vzniklo pokračování). Ang Lee předběhl dobu a v časech kdy plácáme po ramenou Nolana za psychologicky rozpitvaného Batmana, by se "jeho" Hulkovi vedlo pravděpodobně lépe. Ang ovšem v prolínání filmového a komiksového světa zachází ještě dále a na doposud nezmapované pole . Vizuální forma, která mnohdy připomíná listování skutečnou komiksovou knížkou svou vynalézavostí bere dech, nepřejí se a dodává snímku dosud nevídanou dynamiku. Precizní příběhová hloubka, která Hulka/Bruce Bannera bezezbytku vyprofiluje, následně dává veškeré zelené destrukci potřebné základy a divákovi nezbude než v písečných dunách hledat vlastní dislokovanou čelist. I po téměř deseti letech je triková stránka omračující, naprosto přirozená a dokonale natočená. Obecně glorifikovaná bitva s tanky nepotřebuje komentář, nicméně každá akční scéna v sobě nese adrenalin Hulka a tvůrčí hravost Leeho, viz Hulkův utěk ze základny, kterému dává použití několika komiksových oken, přičemž v každém se něco děje, závratný spád. Neúspěch Hulka mě doteď mrzí, štve a možná by nebylo od věci zezelenat ;-) 90% P.S. -10% za nedotažené finále souboje mezi Hulkem a Nickem Noltem.


Počátek (Inception)

29. července 2013 v 18:09 | Zbyněk Slívka |  P
Odpočinkový projekt před zakončením Batmanovské trilogie. No, jistě... VELKOLEPÉ a nadčasové dílo, které potvrzuje nevyčerpatelný Nolanův vypravěčský cit a schopnost vygradovat více než dvouhodinovou stopáž k uzemňujícímu finále, které je postaveno na osudovosti, která se Nolanovou tvorbou proplétá stále výrazněji. Inception je synonymem pro inteligentní a k smrti napínavé podívané epických rozměrů nového tisíciletí. Můžu Nolanovi tisíckrát vytknout průměrný střih akčních scén, absenci vizuálních laskomin (i když tady se odvázal), či kamerové akrobacie, ale ihned nato si uvědomím, že kritizuji možná největšího vypravěče současnosti, kterému jde především o postavy a příběh, jejichž chatrnou kvalitu tak často vytýkám. Přičtěme hereckou sestavu z "jiné" planety, údernou Zimmerovu artilerii a máme tady minimálně film roku. 100% Btw, nechápu, proč nemůže snímek takových kvalit projít do oscarových nominací, aneb další potvrzení zbytečnosti Akademie.







Krokodýl Dundee v Los Angeles (Crocodile Dundee in Los Angeles)

29. července 2013 v 18:05 | Zbyněk Slívka |  K
Původní kouzlo je sice již nenávratně pryč a pokud není na place Mick Dundee aka Paul Hogan, tak se dá hovořit o nulaprocentním zážitku. Přítomnost australského zálesáka drží většinu filmu v zábavné poloze a kecal bych, kdybych nepřiznal mírný záchvat smíchu například u historky s Melem/Malem Gibsonem. Mickova interakce s Hollywoodem má svoje momenty, které Paul Hogan i do třetice s přehledem uhrává a dokonce si potýká i se ušišlaným Mikem Tysonem (alespoň si ze sebe umí vystřelit). 50% P.S. Podobně "tvrdého" komparzistu jen tak neuvidíte.











Cizinec mezi námi (A Stranger Among Us)

29. července 2013 v 18:01 | Zbyněk Slívka |  C
Neprávem podhodnocený snímek Sidneyho Lumeta, ve kterém režisér funkčně skloubí kriminálku, společenské drama a nakonec i na romantiku se místo najde (a není to rozhodně na škodu). Infiltrování uzavřené židovské komunity a osvojení si jejich pravidel je zajímavé i díky atypickému obsazení Melanie Griffith, která stejně jako se na první pohled nehodí do své role, nezapadá svým otevřeným a emancipovaným projevem ani do židovské společnosti. A přestože byla Melanie oceněna Zlatou malinou, můj dojem z filmu rozhodně nezkazila. Navíc mám old school Lumetovky od srdce rád a ani zde mě Sidney nezklamal. 70% P.S. První role Jamese Gandolfiniho, který je opět nepřehlédnutelný, přestože štíhlý jako proutek.











Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom)

29. července 2013 v 17:52 | Zbyněk Slívka |  A
Koho Wes neoslovil svými předešlými filmy, ten nemůže očekávat, že ho zničehonic políbí můza a bude si najednou stejně jako já lebedit u každého záběru Moonrise Kingdom. Buď jste na Andersonově vlně, nebo stručně PISS OFF. :-). Wes je filmařem, který točí pro sebe a pro své fans, kteří hltají estetickou vypiplanost a promyšlenost každého záběru, ztřeštěnou bizarnost, nebo jen tragikomičnost jednotlivých postav a nakonec samozřejmě mimozemský vypravěčský fištrón. A přesně takový Moonrise Kingdom je. 100%












Za borovicovým hájem (The Place Beyond the Pines)

29. července 2013 v 17:46 | Zbyněk Slívka |  Z
Derek Cianfrance je dramatikem a filmařem mého gusta. Tři provázaná dějství, které na střídačku táhne nejen ústřední trio Gosling (stereotypně obsazen, ale opět výborný), Cooper (že bych na něj změnil názor), DeHaan (tomu klukovi držím palce), ale obecně silný casting. Sám Cianfrance potvrzuje pro sebe už asi typický rukopis, kdy diváka v rámci různorodého tempa snímku nese na pocitové vlně nejen hrdinů, ale filmu samotného, kterému dodá opojná symbióza Pattonova soundtracku a Bobittovy kamery komorně epický rozměr. Cianfrance dokáže perfektně vykreslit nejen temné a trpké momenty, ale také prosvítající naději a radost (scéna se zmrzlinou) a tím se na míle vzdaluje jednotvárnosti. A přestože scénář ke konci ztratí počáteční jedinečnost a nekulminuje tak silně, jak navnadí předchozí dvě hodiny, celkový dojem to poupraví jen minimálně. 90% P.S. Eva Mendes opět dokázala, že není jen pěknou tvářičkou.








G.I. Joe 2: Odveta (G.I. Joe: Retaliation)

29. července 2013 v 17:42 | Zbyněk Slívka |  G
Vizuálně mnohem skromnější než Sommersova tradiční megalománie, ale i tak to stálo 130 mega, které ve výsledku až tak úplně vidět nejsou. Tím nechci říct, že by se nebylo na co dívat, ale jde o tisíckrát viděný, ničím překvapivý akční průměr, průběžně osolený různorodě (ne)vtipnými hláškami, ze kterého viditelně vyčnívá jen bravurně zvládnutá akce na lanech mezi horskými štíty. Snímek až přehnaně sází na sympatické tváře, přičemž pan Skála docela nudí a Bruce jen masíroval marketingovou kampaň. Na druhou stranu nabízí tváře nové (nádherně soustředěná Adrianne Palicki) i neokoukané (drsňák Ray Stevenson a korejský řízek Byeong-heon Lee), což v konečném součtu zahlazuje rutinní výkony dvou těžkých vah. S vypnutým mozkem se tento "příběh" absolvovat dá, ale jednou a dost. 50%










Sinister

29. července 2013 v 17:39 | Zbyněk Slívka |  S
Atmosfericky skličující pumelice, která má pevnou oporu v režisérovi a hercích a permanentně rozechvívá divákovu šíji znepokojující audiostopou. Derrickson předvádí více než precizní řemeslo a dobře chápe, že není nutné být za každou cenu originální, nýbrž stačí onu notoricky známou zápletku řádně zahustit a zatemnit. A ani samoúčelné lekačky nejsou zapotřebí. Sinister skutečně dokáže s postupujícím časem a odhalováním příběhu pohltit a vydechnout nedovolí ani při zlověstných end credits. Jen to závěrečné "kuk na strejdu si mohli kluci odpustit". 90%












Pravdivá romance (True Romance)

29. července 2013 v 17:36 | Zbyněk Slívka |  P
Další Quentinova scénáristická lahůdka, kterou přetavil Tony Scott v atmosférickou a herecky omračující podívanou. Přestože je ústřední dvojka Slater - Arquette k zulíbání (aktuálně v obou případech pod hereckým drnem), kouzlo True Romance tkví ve vedlejších rolích, které jsou obsazeny a zahrány mistrovsky. Dredovatý sajkou Gary Oldman, charismatická kamenná tvář Christophera Walkena, věčně zkouřený Brad Pitt, či v neposlední řadě James "ženu, ani kladivem neuhodím :-)" Gandolfini. Tony Scott sice není obecně vzato ideální volbou pro jakoukoliv Tarantinovu látku, přesto je výsledkem již téměř klasika. 85% P.S. Patricia Arquette měla asi opravdu nejhezčí prsa v devadesátkovém Hollywoodu.











Vášeň (Passion)

29. července 2013 v 17:32 | Zbyněk Slívka |  V
DePalmův režijní styl se nemění a já ho mám stále stejně rád. Co ovšem s přibývajícími minutami čím dál hlasitěji skřípe je "sofistikovaný" scénář (autor: Brian DePalma), který postrádá především ve druhé půli jakékoliv logické vazby, zejména na půdě jednání jednotlivých postav (Noomi a její hysterická scéna v garáži) a bohužel i samotná policie jedná, jako by z nějaké banánové republiky vypadla. Tyto okolnosti jsou ve výsledku velmi degradující, přitom průběžně rozdané karty nabízely slušný potenciál, který byl rozmělněn do zmatečné a rádoby neuchopitelné koncovky. Zajímavé rovněž je, že v první půli je souhra Rachel a Noomi bezchybná, přičemž ve druhé polovině jakoby osiřelá Noomi ztratila jistotu a místy jen nevěřícně civí do kamery. I proto působí DePalmova Vášeň nedůvěryhodně. 80%+20%/2=50%