K dokonalosti má Man of Steel zatraceně daleko, a přesto jde o dynamit roku, který konečně ukáže, co Superman, respektive Kal - El dokáže. Označení bombastický je jen stínem skutečného dojmu, který ve mně při závěrečných titulcích doutnal. Kdyby měl tvůrčí tým koule a k epochální akční složce a zrak oslepujícímu vizuálu dodal více než jednorozměrnou psychologii (do tří hodin by se kluci určo vešli) postav (vedlejší postavy otců jsou paradoxně nejlépe propracované), na jejichž motivace holt ve Snyderově neúprosném a s blížícím se koncem doslova hektickém tempu není prostor ani čas, mohlo jít o opravdový klenot. Nebudu Snyderovi vytýkat neukočírované finále, nebo zbytečně ukvapené skoky v ději, kdy jeho splašené tempo nestíhám, ale pokud chce být velikánem typu Nolana, nesmí cedit znovu a znovu hutnou příběhovou omáčku, která následně jeho silným momentům nedodá burácející background (aspoň, že ten Zimmer se s tím opět nemaže :-). Na druhou stranu kostra příběhu jde svou cestou a zaslouží nejen za úvod na Kryptonu pochvalu, protože v civilu už nedělá z Clarka ňoumu na entou a podobné přehození vyhýbky vítám s otevřenou náručí. V součtu se nebojím říct, že jde o epickou megalománii, která svou rozmáchlostí přebíjí pár svých much i řádně nasátých masařek a Supermanův kult zaslouženě vystřeluje k nebesům a já chci "40 minutes longer cut" ;-). 90% P.S. Michael Shannon je zlej...