DePalmův režijní styl se nemění a já ho mám stále stejně rád. Co ovšem s přibývajícími minutami čím dál hlasitěji skřípe je "sofistikovaný" scénář (autor: Brian DePalma), který postrádá především ve druhé půli jakékoliv logické vazby, zejména na půdě jednání jednotlivých postav (Noomi a její hysterická scéna v garáži) a bohužel i samotná policie jedná, jako by z nějaké banánové republiky vypadla. Tyto okolnosti jsou ve výsledku velmi degradující, přitom průběžně rozdané karty nabízely slušný potenciál, který byl rozmělněn do zmatečné a rádoby neuchopitelné koncovky. Zajímavé rovněž je, že v první půli je souhra Rachel a Noomi bezchybná, přičemž ve druhé polovině jakoby osiřelá Noomi ztratila jistotu a místy jen nevěřícně civí do kamery. I proto působí DePalmova Vášeň nedůvěryhodně. 80%+20%/2=50%