Derek Cianfrance je dramatikem a filmařem mého gusta. Tři provázaná dějství, které na střídačku táhne nejen ústřední trio Gosling (stereotypně obsazen, ale opět výborný), Cooper (že bych na něj změnil názor), DeHaan (tomu klukovi držím palce), ale obecně silný casting. Sám Cianfrance potvrzuje pro sebe už asi typický rukopis, kdy diváka v rámci různorodého tempa snímku nese na pocitové vlně nejen hrdinů, ale filmu samotného, kterému dodá opojná symbióza Pattonova soundtracku a Bobittovy kamery komorně epický rozměr. Cianfrance dokáže perfektně vykreslit nejen temné a trpké momenty, ale také prosvítající naději a radost (scéna se zmrzlinou) a tím se na míle vzdaluje jednotvárnosti. A přestože scénář ke konci ztratí počáteční jedinečnost a nekulminuje tak silně, jak navnadí předchozí dvě hodiny, celkový dojem to poupraví jen minimálně. 90% P.S. Eva Mendes opět dokázala, že není jen pěknou tvářičkou.