Darren Lynn Bousman přebral štafetu po Jamesi Wanovi se všemi klady i zápory prvního dílu. Epileptická kamera a hektický střih doprovází fyzicky bolestivé pasti, ve kterých se postavičky různorodě věrohodných motivací ocitají, tlupa nevěrohodných detektivů vyslýchá již naplno odhaleného Jigsawa a řemeslně slušně navázaný příběh přes svou nezredukovanou děravost otevře dvířka k dalším pěti nerozmotatelným pokračováním. Herecky je to opravdu slabota, což ale naštěstí Bousman vyváží ne nuceně explicitním gorem, přesto z některých sekvencí vážně zamrazí (injekční stříkačky, brrr). Hutnými zelenými filtry zmasírovanou atmosféru udrží rejža konzistentní až do konce, který si bohužel natluče hubu o logické retardéry (čti scénáristy) a rozhodně nenabídne tak "šokující" závěrečné odhalení jako jednička. Naopak si zpětně zrekapitulujete děj a řeknete si... Chlapi, to snad nemyslíte vážně, ale protentokrát, budiž... 60%
jo tak to jsem vyděla, je to užasný :3