Emmerich svou akční scifi klasikou oslovil nejen béčkové fanoušky, ale především vplul do nezmapovaných vod mimozemské invaze způsobem, který i přes ultraklišovitost všeho okolo položil svým dobově nedostižným vizuálem na lopatky nejen mně. Atmosféru i specifické kouzlo to má, přestože Herr Roland, jak už jsme u něj zvyklí ředí tyto přednosti po svém, ale na druhou stranu, cílem Emmerichovým vždy bylo bavit, nikoliv vzdělávat. Když na ID koukám v roce 2013, stále se skvěle bavím, přestože technologické možnosti už jsou někde jinde. Roland měl totiž nejen štěstí na své destrukční obsese (Bílý Dům a Sochu Svobody prostě nemá rád), ale obsadil spoustu sympaťáků, kteří přispívají k přímočaré spektakulárnosti a destruktivní nesmrtelnosti Dne Nezávislosti. 85%