V první půli Robert Rodriguez a jeho nadsázka bez výjimky válí. Desperadova aura získává získává potřebné charisma nejen díky skvěle převtělenému Banderasovi, ale každá z postav si ukradne minimálně jednu pamětihodnou scénu, která jako by z pera Quentinova vypadla. Za všechny zmíním Buscemiho úvodní prvotřídní historku a Quentinovo jako vždy ubercool entreé s jedním dábelským džoukem navrch. Dialogy mají šťávu, akce je přiznaně nadsazená a pro jistotu přiskotačí i uvědomělá knihovnice, Salma Hayek, která redefinuje náhled na šedé myšky za knižními pulty. Ve druhé půli nastavenou kvalitu Rodriguez neudrží, a přestože si užijeme sakra rychlého vrhouna (nože se tu vrhají ;-), Dannyho Treja, hlavní záporáci se nevymaní ze statusu průměru a i ta nadsázka v závěru se začíná vymykat mantinelům, které udrží diváka napjatého. První půle za kilo, ale ten zbytek s přimhouřením obou očí za pade. 75%