Peter vaří z vody, to je nezpochybnitelné. Nyní je jasné, že dvoufilmové zpracování by mělo větší drive a šmak. Nicméně i tak jde opět o zážitek ve kterém se snoubí bezmezná Pídžejova tvořivost a láska k Tolkienovu fantasy universu. Vstoupit po páté do téže řeky se nepodařilo snad ještě nikomu, a i když si novozélandský čaroděj lehounce namočil obě nohavice, zejména díky druhé půli, kterou odstartuje brilantní sudová akrobacie (Legolas to má pořád v ruce) a zakončí ohněm nešetřící drak Šmak. Akce je dospělejší a vzhled některých skřetů bude opět suplovat noční můry dětí, jejichž rodiče doposud nepochopili, kdo že to režíruje. Triková a vizuální stránka do pětice stvrzuje jedinečný Jacksonův cit a já se už nemůžu dočkat, až PJ toho Hobita konečně dotočí a zadaptuje zase něco velkého, tak jako mi vyrazil dech svým King Kongem. Základní průser Hobita je bohužel v příběhu, který stručně řečeno na tři filmy nemá a obešel by se bez mnoha vedlejších postav a logicky i dialogů. Emocionálně se taky není moc čeho chytit, jelikož Bilbo je na můj vkus až nečekaně sebejistý řezník, který kosí pavouky se samozřejmostí, o které se Samvědovi možná ani nezdálo a ani zbylé postavy nemají mezi sebou vazby podobně silné a osudové jako v Lotrovi. Snaha o poetiku některých scén (velká devíza Lotr trilogie) bohužel tentokrát vyznívá do prázdna. Docela mne překvapilo, že Peter rezignoval na humor, který byl v prvním díle příjemným zpestřením, kdežto zde úplně absentuje. Nuže, na třetí díl se těším a Peterův styl miluju, ale Silmarilion už doufám adaptovat nechce ;-). 80%