Quentin poprvé opouští jeho vlastní osobou teramorfované pole krimigangsterky a skládá pocty svým milovaným kungu-fu filmům. QT dokáže opravdu brakové náměty přetavit svou opakovaně neopakovatelnou formou, kterou mě opět zhypnotizoval, do bezkonkurenčně stylového kusu. Těžce nelineární vypravěčská struktura odškrtávající v duchu Quentinova trademarku jednotlivé kapitoly má řádně pomstychtivé tempo a maestro si vyloženě pohrává s formou (anime, černobílý obraz, krvavá nadsázka) a odnáší to divák... v tom nejlepším slova smyslu. Ve srovnání s jeho ranými kusy, ale popsal mnohem méně papíru a Nevěsta s tváří neskutečné Umy Thurman ve druhé půli promlouvá především katanou, ale i na suché hlášky a nezapomenutelné dialogy zbyde čas. Hlubokou úklonu Quentin zaslouží za znovu a znovu krystalicky fungující casting, kdy oživuje padlé filmové i televizní hvězdy, které jsou jako pokropené... čerstvou krví, přestože mnohdy svou vlastní ;-). A jdeme na Volume 2. 100%