Mistrovi filmové poetiky a malíři filmového plátna, Terrenci Malickovi, tentokráte forma definitivně přebíjí obsah. Na ploše stodvanácti minut je jeho pocitová mozaika absolutně neuchopitelná, a přestože se na to místy se zatajeným dechem dívá, chybí tomu nosný skelet. Nespoutaná Olga Kurylenko, která svou živelností udržela mou pozornost až do konce si ukousla kousek mého filmového srdíčka, ale Terrence Malick by měl pro příště talent svůj i velmistra Lubezkiho zužitkovat v něčem méně filmově abstraktním. 50%