Říká se mi to těžce, ale Andersonovův AVP je i přes svou neomalenost a disrespect lepší. Přitom úvod svým scifi feelingem uvede všechny smysly do pozoru, následuje však jen bleskurychle rozmělněný černočerný zmatek, ve kterém se sice pořád něco děje, ale za a) je houby vidět a za b) to stříhal epileptik s křečí v pravé ruce, protože nepřehlednost se vyhla snad jen povedeným headshotům. Requiem převzalo od svého prznitelského předchůdce stejnou premisu, čili vetřelci jsou zde jako lovná zvěř a jejich likvidace je i pro člověka nenáročnou střelbou na cíl. Hrůza chlapi, tohle vám nežeru. 30%