Již v doznívajících osmdesátkách dokázal Woody zabrnkat na temnější strunu, což je sice lehce čitelné ze samotného názvu, ale pro znalce pouze jeho konverzačních vztahovek může jít o překvapení z kategorie "kde se to v tom chlapovi bere?". Každopádně to samé v kontextu s Crimes and Misdemeanors napadá i mne, jelikož Woody tady vztahovou mozaiku několika lidí, kteří se v některých případech potkají až na úplném konci (geniální shrnutí v dialogu Martina Landaua a Woodyho), krom svého tradičního hořkosladkého koření ochucuje hrubozrným aktem nájemné vraždy a následného boje s vlastním svědomím, před nímž neutečete. Totální vypravěčská lehkost a nadhled se tomu říká. 100%